Text zkoumá proměnu strategického jaderného arzenálu Ruské federace a USA po závěru studené války. Současný stav ruských strategických sil následně konfrontuje se stávajícím a budoucím potenciálem amerického protiraketového systému. Poukazuje na to, že obavy ruských představitelů z toho, že systém pro Rusko představuje přímou hrozbu a jeho existence povede k oslabení či zániku strategické stability, jsou zcela nepodložené a neodpovídají realitě. Dále se snaží prokázat, že probíhající modernizace ruských strategických sil je spíše projevem snah zachovat status quo v rámci zbrojní dynamiky, a tak udržet dostatečný odstrašovací potenciál než jednoznačným symptomem reakce na opatření USA v oblasti strategické obrany, která by měla charakter závodů ve zbrojení.
Celý článek z časopisu Obrana a strategie (1/2007) najdete ZDE nebo ke stažební ve formátu pdf ZDE.