Argumenty k protiraketové obraně
| PROTI: Rusko a protiraketová obrana |
|
Protiraketová obrana USA vyvolává nové zbrojení, další kolo soupeření s Ruskem a novou studenou válku. Rusko jako odpověď na americký systém protiraketové obrany už vypovědělo Smlouvu o konvenčních zbraních v Evropě, obnovilo hlídkové lety svých strategických bombardérů, uvažuje o zaměření základen protiraketové obrany v Evropě svými raketami, vyvíjí a rozmisťuje nové zbraňové systémy (protiletecké/protiraketové, balistické střely, střely s plochou dráhou letu, ponorky…) a ostře diplomaticky vystupuje proti USA i ostatním zemím zapojeným do systému protiraketové obrany. Nebylo by lepší proto zůstat mimo tyto zájmy? |
| 2. PROTI: Funkčnost protiraketové obrany |
|
Systém protiraket (Ground Based Interceptor – GBI) pro ničení útočících hlavic ve střední fázi jejich letu, kdy se nacházejí mimo zemskou atmosféru, není dostatečně spolehlivý. Od roku 1997 proběhlo už 18 testů GBI, avšak jen poslední tři skončily úspěchem. (pozn. 1) Testy jsou často prováděny v nereálném prostředí a za uměle vytvořených podmínek, takže nelze s jistotou říci, že by v reálné situaci GBI fungovaly tak, jak by měly. Přestože GBI mohou využívat ostatní podsystémy protiraketové obrany, primárně jsou pro jejich navádění na cíl určeny velké X-pásmové radary a družice. USA vydávají obrovské investice na stavbu těchto radarů a senzorů, ale je možné, že interceptory nakonec vůbec nebudou fungovat. PRO Ground Based Interceptor je technicky velice složitý systém, který dnes nemá ve světě obdobu, dá se tedy očekávat, že jeho vývoj nebude jednoduchý a bez problémů. Systém má nedostatky, ale vývoj pozemních interceptorů GBI stále pokračuje. Vzhledem k tomu, že protiraketová obrana je strategický a globální záměr USA, který je financován už od roku 1985 a finanční zdroje pro tento projekt jsou naplánované až do roku 2013, dá se předpokládat, že interceptor pro střední fázi letu nakonec spolehlivý bude. Navíc jednotlivé testy GBI vykazují zlepšující se tendenci. Lepší systém ochrany proti balisticým raketám dlouhého doletu zatím nikdo nevymyslel. Celý systém protiraketové obrany je koncipován jako vícevrstvý a schopný zničit útočící balistickou střelu v jakékoli fázi jejího letu. Projekt je již v pokročilém stádiu a již v rané fázi vývoje jednotlivé studie, analýzy a testy ukázaly, že GBI je schopný svou funkci plnit. USA nyní pracují na vyladění a zdokonalení GBI, aby systém byl nejpozději v polovině příštího desetiletí spolehlivý. Pozn 1: Analýza Protiraketová obrana a Česká republika: argumenty namísto emocí |
| 3. PROTI: ČR se stává terčem útoku |
| Radary, komunikační a velitelská centra a prvky protivzdušné obrany jsou ve válce první na ráně. Výstavbou radaru na svém území ze sebe udělá Česko cíl, když ne vojenského útoku, tak teroristů. Kdyby vypukla nějaká válka, na Česko dopadnou rakety jako první. PRO Česko je součástí NATO a EU. Všechny státy okolo ČR jsou našimi spojenci a v případě, že by některá vzdálená země napadla Česko, ostatní členové mu přijdou na pomoc, stejně tak jako by Česko pomohlo jinému spojenci z NATO v případě napadení. Vztah mezi umístěním radaru či vojenské základny USA na uzemí nějakého státu a vyšší mírou hrozby teroristického útoku se nikdy neprokázal. Americké základny i prvky protiraketového systému jsou umístěny v mnoha zemích Evropy i Asie, podle této logiky by i ony musely čelit útokům, což se ale neděje. V Česku jsou už nyní navíc rozmístěny dva výkonné radary, které jsou součástí Integrovaného systému protivzdušné obrany NATO. Pokud by chtěl protivník útočit na NATO, resp. na Česko, lze předpokládaz, že by si důvody našel bez ohledu na přítomnost radaru protiraketové obrany. Je však téměř nepředstavitelné, že by se nějaký stát pokusil dostat do vojenského konfliktu s nejmocnější vojenskou aliancí na světě. Ani v době studené války se SSSR a Varšavská smlouva nedostaly do ozbrojeného střetu s NATO. Nyní je většina států bývalé Varšavské smlouvy členy NATO a Rusko má se Západem přátelské vztahy. |
| 4. PROTI: Systém bude pod kontrolou USA |
|
Systém protiraketové obrany je projektem USA a jeho primárním účelem je obrana USA. Systém nebude propojen s NATO, které vyvíjí vlastní systém a Česko nebude mít žádnou možnost zasahovat do rozhodování a provozu radaru na našem území, bude vydáno na milost a nemilost Spojeným státům, které budou protiraketový deštník ovládat. Není přece jasné, že by USA chtěly chránit i Evropu, co by z toho měly? PRO Radar, který by mohl být postaven na území Česka, bude součástí amerického protiraketového deštníku. Na rozdíl od aliančního deštníku ale bude ten americký schopen ochránit rozsáhlá území před všemi typy hrozeb ze strany balistických střel. NATO plánuje jen omezenou obranu bojišť a malých území a nechává si zpracovat studii proveditelnosti plošné obrany proti balistickým střelám. Oba dva systémy, americký i alianční, budou využívat některé technologie společně (např. PAC-3/MEADS). Přestože protiraketový štít budou ovládat USA, je samozřejmé, že USA nebudou rozlišovat mezi tím, letí-li raketa na území USA nebo jejich spojence. USA jsou stejně jako ČR a dalších 24 států v euroatlantickém prostoru členem NATO. V Severoatlantické alianci platí mušketýrské pravidlo všichni za jednoho, jeden za všechny (článek 5 Smlouvy o Severoatlantické alianci – útok na jednoho člena NATO je útokem proti celému NATO). Hrozba útoku balistickou střelou proti území jakéhokoli člena NATO je automaticky hrozbou pro USA a ostatní členy NATO a je v jejich zájmu ohroženému státu poskytnou pomoc. Ať už tedy bude protiraketový štít plně pod USA nebo plně pod NATO, či to bude nějaké hybridní řešení, USA a všichni ostatní členové NATO disponující protiraketovými prostředky mají zájem na tom, aby raketa letící na spojence byla zastavena. Pokud by USA potažmo evropské země tuto ochranu neměly, velmi snadno by se mohly dostat do vydíratelné pozice. |
| 5. PROTI: Je hrozba útoku raketou reálná? |
|
Protiraketový štít je zaměřen především na hrozbu ze zemí jako je Írán nebo Severní Korea. V současnosti však Írán nedisponuje ani raketami dlouhého doletu ani jadernými zbraněmi a je sporné, jestli někdy v budoucnosti takové technologie bude mít. Na Írán je dnes uvaleno embargo, které znesnadňuje další vývoj. V současnosti Írán disponuje raketami středního doletu Šahab-3 s dosahem 2100 km. Stavbu své jaderné elektrárny zdůvodňuje potřebou zajistit si v budoucnu dostatečný přísun elektrické energie. Severní Korea vlastní pravděpodobně několik málo jaderních náloží a raketu Tepodong-2, která má dosah až 10 000 km. Oba dva státy leží v nestabilní a potensiálně nebezpečné oblasti, mezi jinými jadernými a raketovými mocnostmi. Díky trpělivé a pružné diplomacii se po dlouhých letech nedávno podařilo dohodnout se se Severní Koreou na ukončení jejího jaderného programu. KLDR souhlasila, že zveřejní a ukončí svůj jaderný program ještě v roce 2007. Ostatní „darebácké státy“, jako například Sýrie, vlastní pouze rakety krátkého doletu a jejich raketový a jaderný program je v plenkách. Libye, dlouholetý člen klubu „darebáckých států“, se po letech sankcí rozhodla změnit kurz, čímž se dostala z mezinárodní izolace. Na příkladu Libye a Severní Koreje je vidět, že chytrou diplomacií lze přimět problematické státy ke spolupráci s mezinárodním společenstvím. PRO Protiraketový štít USA je určen proti „darebáckým státům“, které odmítají spolupracovat s mezinárodním společenstvím. Rozšiřování raketových technologií a zbraní hromadného ničení je bezpečnostní problém, který nelze ignorovat a zabývá se jím i Bezpečnostní strategie ČR, EU a NATO. Írán se dlouhodobě snaží získat rakety dlouhého doletu a jadernou bombu. Odmítá spolupracovat s OSN a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Tvrdí, že jaderný program slouží výhradně k mírovým účelům, ale odmítá vpustit do svých jaderných laboratoří a zařízení mezinárodní komisaře. Írán se připravuje na výrobu jaderného paliva, přestože jeho jaderná elektrárna se bude ještě dlouho stavět. Írán má přitom takové zásoby ropy a zemního plynu, že se nemusí bát o energetickou soběstačnost na dlouhá desetiletí dopředu. To vše dělá z jeho údajně mírového jaderného programu podezřelý projekt. Netají se s plány na výrobu vlastních raket dlouhého dosahu. Írán měl dříve jen rakety krátkého dosahu, dokázal ale postavit rakety středního dosahu a je jen otázkou času, kdy se mu podaří sestavit raketu dlouhého doletu (Šahab-6). Předpokládá se, že do deseti let by Írán tyto technologie mohl získat. Írán se navíc netají svými názory na potřebu změny regionální rovnováhy na Blízkém a Středním východě. Otevřeně mluví o likvidaci státu Izrael, podporuje finančně, technicky, materiálně i duchovně teroristické organizace Hizbullah a Hamas, vměšuje se do sektářské války v Iráku, demagogicky vystupuje proti západnímu světu a jeho kultuře. V tomto nestabilním regionu má jaderné ambice hned několik zemí plus další už vlastní jaderný arzenál mají. Kdyby Írán získal jaderné zbraně, mohlo by to v regionu vyvolat jaderné soupeření, které by bylo nebezpečné jak pro samotný region, tak i pro Evropu. Severní Korea je demagogický stalinistický režim, je to jedna z nejchudších zemí na světě, ale její vůdci neváhají nechat obyvatele žít v otřesných podmínkách a dokonce umírat hlady v době neúrody, aby měli prostředky pro vývoj raketových technologií a zbraní hromadného ničení. Obratně Severní Korea využívá toho, že už vlastní rakety dlouhého doletu a od nedávna také jadernou bombu, k vydírání sousedů, Západu i celého mezinárodního společenství. Severní Korea už několikrát souhlasila se zastavením jaderného programu, zastavením raketových zkoušek, naposledy v září 2007, zatím vždy to ale porušila. Ústupky nesouvisí se změnou politiky KLDR, ústupky KLDR podle všeho dělá jen tehdy, když to potřebuje (například aby dostala potravinovou pomoc a pohonné hmoty), jakmile nutnost pomine, vrací se KLDR pravidelně ke konfrontační politice. Tyto autoritářské nebo dokonce totalitární režimy, ostře nepřátelsky vystupující proti západní kultuře, jsou nevyzpytatelné a nechovají se racionálně. Jsou schopny přivést celou svou zemi do záhuby a obětovat vlastní obyvatelstvo kvůli ideologickým zájmům. Euroatlantická společnost a mezinárodní společenství se snaží s těmito režimy jednat a přesvědčit je, aby změnily svůj konfrontační kurz, nabízí jim štědré ekonomické pobídky, materiální a finanční podporu za cenu, že se zbaví svých raketových a jaderných programů. Tento dialog je zatím bohužel neúspěšný, neboť racionální argumenty a nabídky narážejí na přehradu ideologické zatvrzelosti a paranoie. Protože diplomacie u těchto států zatím není příliš účinná, je potřeba mít alternativu. Systém protiraketové obrany bude schopen ochránit nejen území USA, ale i Evropy a vzdálených bojišť, kde budou rozmístěni vojáci v zahraničních misích. Systém poskytne ochranu před náhodným, neautorizovaným nebo úmyslným odpálením menšího počtu balistických raket jiným státem nebo nestátní organizací. Zamezí možnosti vydírání mezinárodního společenství ze strany států vlastnících raketové technologie a zbraně hromaného ničení (ZHN), eliminuje potencionální imunitu, kterou by mohl mít stát vlastnící balistické střely a ZHN s nepřátelskými úmysly, před akcemi mezinárodního společenství. Protiraketový systém by mohl demotivovat a odradit některé státy usilující o získání raketových technologií a ZHN. Systém protiraketové obrany učiní Západ i mezinárodní společenství pružnějším, poskytne širší manévrovací prostor při jednání s problematickými státy a ochrání spojenecké jednotky v regionálních konfliktech a mírových misích. |
| 6. PROTI: Mají USA na projekt vůbec peníze? |
|
Americký Kongres v srpnu 2007 seškrtal o necelou polovinu rozpočet Pentagonu na stavbu evropské části protiraketové obrany. Podle demokratů je tento projekt předčasný z geopolitických i technických důvodů. Škrty se týkají raketové základny v Polsku, nikoli radarové základny v Česku. Podle vlády ČR však bez raket v Polsku nebude vláda souhlasit s vybudováním radarové základny v Česku. Na začátku listopadu podepsal upravený rozpočet i americký prezident George W. Bush. Rozpočet obsahuje škrty, které v něm udělal Kongres. Celková výše amerického obranného rozpočtu na rok 2008 je 460 mld. USD, z toho půjde 8,7 mld. USD na protiraketovou obranu. Původně požadovaná částka 310 mil. USD na výstavbu evropské části deštníku byla definitivně snížena o 85 mil. USD. Neznamená to ale zablokování výstavby amerických základem ve střední Evropě. Dodatečné finance potřebné k výstavbě těchto základen Pentagon dostane jakmile uzavře s Českem a Polskem příslušné dohody. Sněmovna reprezentantů dne 22. května v rámci schvalování autorizační verze obranného rozpočtu (Defense Authorisation Act) na fiskální rok 2009 podle očekávání podpořila doporučení svého Výboru pro obranu a v otázce evropského pilíře systému protiraketové obrany autorizovala celkově 314,2 mil. USD, jmenovitě na protiraketové interceptory umístěné v Polsku, radar plánovaný v České republice a předsunutý radar na moři. Po schválení ve výborech Senátu a Sněmovny reprezentantů bude návrh zákona na podzim předložen ke schválení jednotlivým komorám Kongresu. V případě, že jimi nebude schválen shodný text, což je velmi pravděpodobné, bude následovat tzv. dohodovací řízení. Lze předpokládat, že shoda by měla nakonec být někde uprostřed návrhu Senátu (tj. v plné výši) a redukovaného návrhu Sněmovny. Financování protiraketové obrany plynule trvá od roku 1985 a bylo v tomto směru už proinvestovánu téměř 110 mld. USD. |
