| Smyslem protiraketové obrany je včas odhalit odpálení útočící balistické rakety, zaměřit její dráhu a vypálením protirakety ji zničit dříve, než zasáhne cíl. |
| |
| Součásti systému protiraketové obrany |
| Základními dvěma součástmi protiraketové obrany jsou: |
| |
|
senzory: např. radary, družice: slouží k vyhledávání, detekci a sledování letu balistické rakety – tyto senzory mohou být umístěny na zemi, moři, ve vzduchu i v kosmu
zbraňové systémy: pomocí nich je možné útočící balistickou raketu zničit (například pomocí antirakety nebo laseru)
|
Úspěch celého zásahu proti útočící raketě závisí jednak na rychlosti a přesnosti informací o útočící raketě, a jednak na schopnosti dostatečně rychle a přesně vyslat antiraketu.
Dráha rakety a prostředky obrany proti ní se liší podle délky jejího doletu. Zatím nejrovinutějším systémem je protiraketová obrana proti raketám krátkého až středního doletu (na níž pracuje i NATO pod názvem ALTBMD), kterou lze využít k ochraně jednotek nasazených v operaci či k omezené ochraně území (např. velkých měst či strategicky významných objektů). |
| |
| Role Spojených států amerických |
Nejdále ve vývoji systému protiraketové obrany jsou Spojené státy americké, které v současné době budují tento systém jako mnohovrstevný, takže má být schopen likvidovat útočící rakety všech dosahů (tedy i mezikontinentálních) a ve všech fázích letu. Stávající americký systém protiraketové obrany chrání Spojené státy americké. USA chtějí některé prvky svého systému protiraketové obrany předsunout i do Evropy, a zvýšit tak nejen obranu svého území, ale zároveň začít chránit tímto systémem i Evropu. Evropa – a tedy ani Česká republika – v současné době není v současnosti schopna ochránit své území a obyvatele před balistickými střelami dlouhého a mezikontinentálního dosahu.
Uvažovaná evropská část amerického systému má poskytnout ochranu právě proti balistickým raketám mezikontinentálním a dlouhého doletu. |
| |
| Proces zničení rakety a úkol radaru |
| Na zmíněnou balistickou raketu lze zaútočit ve všech třech fázích jejího letu, tj. ve |
1) startové fázi (těsně po startu)
2) ve střední fázi letu (raketa se pohybuje mimo atmosféru; je to nejdelší fáze, trvá cca 20 min)
3) i v konečné fázi letu (návrat do atmosféry, trvá cca 30 sekund)
|
Nejméně komplikované je zaútočit na balistickou raketu s dlouhým dosahem ve střední fázi jejího letu (angl. midcourse), která jednak trvá nejdéle a utočící raketu lze relativně dobře zaměřit a jednak padající zbytky zničené rakety shoří v atmosféře.
Právě k zaměření a sledování útočící balistické rakety ve střední fázi jejího letu by měl sloužit radar umístěný v České republice.
Čili když dojde k vypuštění útočné rakety, tak ji zaznamenají nejprve družice kroužící nad zemí, které fungují už několik desetiletí a jsou postupně modernizovány. Základní informace o dráze a typu střely jsou předány operačnímu velícímu středisku v USA. Na základě informace o odpálení útočící rakety jsou aktivovány pozemní radary (včetně toho navrhovaného pro Českou republiku), které raketu sledují a shromažďují přesnější údaje k jejímu zaměření. Tyto informace jsou předány antiraketě. Antiraketa je pak vyslána a i během letu nadále dostává údaje ohledně cíle. Hlavici útočící balistické rakety zničí antiraketa energií vzniklou srážkou obou raket vysoko ve vesmíru. Protože střela je zneškodněna vysoko nad zemí a daleko od antiraketové základny, množství a objem trosek, které dopadou na zem, bude bezvýznamné. |
