Header

NATO a protiraketová obrana

V rámci Severoatlantické aliance (NATO) je třeba rozlišovat dva druhy protiraketové obrany, a to podle jejich rozsahu (bod 1 a 2). Podle toho se též mění možnosti spolupráce USA s evropskými členy NATO a postoj samotné Aliance (bod 3).
 
1. Protiraketová obrana bojiště NATO
 
Protiraketová obrana bojiště NATO (NATO Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence, ALTBMD) je systém obrany proti balistickým raketám krátkého až středního doletu (tj. do 3000 km), který je má ničit ve všech fázích jejich letu. Tento systém má zajistit obranu spojeneckých sil nasazených v operacích, tedy jednotek v bojišti. 

Programový požadavek na vybudování společné protiraketové obrany NATO vyplývá ze Strategické koncepce NATO z roku 1999. Prvním praktickým krokem k realizaci takového projektu – fakticky tedy evropského komplementu rozvíjejícího se projektu amerického – však bylo již rozhodnutí členských států NATO z roku 1998 zahájit budování té tzv. Aktivní vrstvené obrany bojiště před balistickými raketami (ALTBMD). 
 
Na vývoji ALTBMD již NATO pracuje od roku 2005 a prvních nasazení by měl systém být schopen v roce 2010. Do řešení této protiraketové obrany NATO jsou zapojeny jak USA, tak i Česká republika. NATO v tomto případě také spolupracuje s Ruskem.
 
2. Protiraketová obrana NATO
 
Protiraketová obrana NATO (NATO Missile Defence – NATO MD) je systém obrany jak území členských zemí NATO, tak jednotek v operaci (na rozdíl od ALTBMB v bodě 1, která chrání pouze jednotky v operaci) proti celému spektru raketových hrozeb. NATO MD je ale zatím pouze ve fázi úvah.
 
Na pražském summitu NATO v listopadu 2002 bylo rozhodnuto o zadání tzv. Studie proveditelnosti protiraketové obrany NATO (NATO Missile Defence Feasibility Study), jejímž úkolem bylo zvážit důvody a podmínky pro vznik komplexní obrany evropského území NATO proti širší škále typů raket, tj. i proti raketám dlouhého doletu a mezikontinentálním. Studie (cca 10 000 stran) byla dokončena v polovině roku 2005. Jejím závěrem je konstatování, že vybudování protiraketové obrany evropských států NATO před útokem balistickými raketami dlouhého doletu z potenciálně nepřátelských států je v zásadě proveditelné, ale studie také poukázala na některé nové problémy a na potřebu provést další expertízy. V NATO se posléze rozběhla pracovní jednání o vybraných aspektech studie.
 
Další zdroje:
NATO Missile Defence (www.nato.int, anglicky)
Protiraketová obrana NATO (www.army.cz, česky)
 
3. Spolupráce NATO s USA
 
Spojené státy americké spolupracují s NATO (resp. evropskými členy NATO) na několika úrovních. Jednak v rámci budování ALTBMD (jak jsme uvedli v bodě 1), a jednak studii o NATO MD (bod 2).
 
Ovšem evropským členům NATO se otevírá ještě další možnost spolupráce s USA, a to na původně „národním“ americkém projektu protiraketové obrany, který se již nachází v rané fázi realizace. Do projektu jsou zapojeny již Velká Británie a Dánsko, nyní se vedou jednání o zapojení Česka a Polska. Jde o projekt omezené protiraketové obrany, tj. jen proti omezenému počtu útoků balistickými raketami, ale zato celého území (nikoli jen bojiště) a proti raketám všech doletů, tj. i dlouhého a mezikontinentálního, proti kterým zatím ochrana Evropě chybí.
 
Ačkoli se „americký“ projekt protiraketové obrany a projekt NATO MD dosud koncepčně pojímaly jako vzájemně nezávislé, reálně se připouští či dokonce předpokládá jejich budoucí prolnutí. Vývoj NATO MD nezávisle na struktuře již vyvinuté USA by trval příliš dlouho a jeho cena by byla několikanásobně vyšší. Jasným průsečíkem obou systémů je v každém případě první linie varování – družice včasné výstrahy. Pouze Spojené státy mají družice schopné poskytnout data natolik kvalitní, aby byla využitelná pro protiraketovou obranu.
 
NATO oficiální postoj k rozšíření systému USA do Evropy zatím nezaujalo, možnou spolupráci nechává na dvoustranných jednáních mezi USA a danou zemí. Postojem NATO k propojení americké protiraketové obrany s budoucím aliančním, resp. k umístění prvků protiraketového systému USA v Evropě a jeho vlivem na NATO, se bude zabývá technická zpráva, kterou Severoatlantická aliance začátkem roku 2008 dokončila. Na jejím základě vznikl politická zpráva, kterou se zabýval summit v Bukurešti v dubnu 2008. Žádná ze zpráv není ovšem veřejným dokumentem.
 
Summit Aliance v Bukurešti se zabýval i propojením protiraketové obrany NATO a omezené protiraketové obrany USA. Představitelé všech členských států se na summitu shodli, že hrozba šíření zbraní hromadného ničení a raketových technologií je reálná a státy NATO musí přijmout adekvátní protiopatření. Prvky americké omezené protiraketové obrany můžou zásadně vylepšit obranu evropského kontinentu a aliančních jednotek ve světě, proto by bylo vhodné začlenit zamýšlený radar v Česku do systému protiraketové obranu NATO. Členské státy NATO si daly za úkol vypracovat do příštího summitu možné varianty propojení aliančního a amerického deštníku, popřípadě i ve spolupráci s Ruskem.