1. Proč se vedou jednání o zapojení ČR do protiraketové obrany?
Hlavním důvodem zájmu České republiky jednat o zapojení do systému protiraketové obrany je snaha o zvýšení bezpečnosti ČR proti útoku balistickými raketami. Tento útok je reálnou a rostoucí hrozbou, zejména v případě, že by útočící balistická raketa nesla zbraně hromadného ničení.
Dalšími důvody zájmu ČR jednat o zapojení do systému je zvýšení mezinárodní prestiže ČR v případě umístění části systému na našem území. České firmy se mohou účastnit výstavby radaru. Možnost ekonomického přínosu je ale důvodem ryze sekundárním a nelze ho srovnávat s hlavním účelem: zajistit ČR obranu proti hrozbě, vůči které zatím není jiné obrany. Velikost ekonomického přínosu závisí na výsledku probíhajících jednání.
2. Proč jsou balistické rakety hrozbou?
Kromě toho, že balistické rakety mohou být nosičem pro zbraně hromadného ničení, je jejich hlavní charakteristikou, že dokážou zasáhnout cíl během krátké doby i na vzdálenost několika tisíc kilometrů.
Od konce studené války dochází i přes koordinované mezinárodní úsilí k šíření technologií balistických raket. Řada států vyvinula balistické rakety, jež jsou schopny zasáhnout velkou část území Evropy. Některé z těchto států se snaží získat i technologie pro vývoj zbraní hromadného ničení, včetně jaderných, chemických a biologických hlavic. Nebezpečí propojení zbraní hromadného ničení s balistickými raketami vede k obavě, že by se v budoucnu některé země mohly pokusit použít tyto zbraně proti Evropě či USA.
Dokladem toho, že balistické rakety některé země neváhají použít, je fakt, že balistické rakety krátkého doletu byly pro bojové účely nasazeny od roku 1980 již v šesti konfliktech.
Ve světě dnes existuje množství balistických raket (včetně těch interkontinentálních) a jejich množství bude spíše narůstat než klesat, což ve spojení se šířením zbraní hormadného ničení představuje přímou hrozbu pro USA i Evropu. (Které země mají jaké balistické rakety?)
Toto nebezpečí může hrozit zejména ze strany tzv. “rogue states”, ale i teroristických skupin či dokonce může jít o náhodná odpálení nebo odpálení omylem. Hrozbou, proti níž se buduje protiraketová obrana, je tedy omezený útok o malém počtu raket. (Co je omezená protiraketová obrana?)
3. Jaké jsou současné hrozby? Nakolik reálné a aktuální je ohrožení Evropy nepřátelskými balistickými raketami?
Systém je zamýšlen pro včasnou detekci a zničení balistických raket vystřelených ze zemí Blízkého východu a Asie. Jak Írán, tak Severní Korea investují značné prostředky do vývoje balistických raket a také do jaderných programů. Protiraketové zařízení, které by bylo umístěno v Evropě, je speciálně navrženo pro zásah a zničení balistických raket dlouhého doletu vystřelených z těchto dvou zemí, zejména pak z Íránu, směrem do Evropy nebo Spojených států.
Časopis Aviation Week & Space Technology uvádí ve svém čísle z 25. ledna 2007, že Írán právě dokončil přeměnu další ze svých raket na satelitem řízenou střelu. Pokud by byla použita střela krátkého doletu, pak by raketa vypálená z Íránu mohla zasáhnout Saudskou Arábii, Izrael, celou oblast Perského zálivu nebo jižní Turecko.
Použijeme-li krizový scénář, Írán by pomocí modernizace satelitního řízení mohl získat mezikontinentální raketu s doletem téměř 4000 km, která by tak mohla zasáhnout jak střední Evropu, tak Rusko, Čínu a Indii.
4. Jaké další výhody – kromě zajištění ochrany ČR před balistickými řízenými střelami – získá ČR v případě umístění radaru na našem území?
V tuto chvíli nelze na otázku přesně odpovědět. Přesné podmínky případného umístění radarového stanoviště jsou projednávány s americkou stranou. Až jednání skončí (předpokládá se, že k tomu dojde na jaře 2008, ale žádné pevné datum stanoveno nebylo), bude věc předložena k rozhodnutí vládě ČR a Parlamentu ČR.
5. Nepovede projekt protiraketové obrany jen k novému oživení závodů ve zbrojení?
Když USA v 80. letech představily první koncepční vizi protiraketové obrany – tzv. Strategickou obrannou iniciativu (SDI), zlidovělou jako „Hvězdné války“ – jeden z nejzávažnějších argumentů jejích kritiků zněl, že podobné „obranné“ projekty nejenže nepomohou upevnit globální bezpečnost, ale právě naopak: soupeřící supervelmoci budou paradoxně motivovány k ještě intenzivnějšímu budování útočného arsenálu, aby obnovily – obrannými systémy zdánlivě narušenou – strategickou rovnováhu v duchu principu „oboustranně zaručeného zničení“ (anglickou zkratkou: MAD).
Aktuální projekt protiraketové obrany se však od SDI (která se ostatně ve svém ambiciózním rozsahu nikdy ani vzdáleně nepřiblížila k realizaci) zásadně liší. Jde totiž o vytvoření omezených obranných kapacit coby reakci na hrozby představované rogue states, popřípadě teroristickými skupinami – nikoli masivními raketovými arzenály velmocenských států. Přibližně deset protiraket, které by obsahovalo uvažované protiraketové silo ve střední Evropě, by při hypotetickém masivním raketovém útoku ruských ozbrojených sil nemohlo sehrát žádnou významnou roli.
Navíc v případě raketového útoku Ruska proti území samotných USA (což je pro úvahy o bipolární strategické rovnováze nejrelevantnější scénář) by trajektorie útočících ruských raket vedla nikoli přes území EU, ale přes severní pól; protiraketové systémy umístěné ve střední Evropě nemohou takovouto trajektorii pokrýt.
6. Jaká je pozice ČR a Polska v projektu? Jsou obě země v projektu konkurenty?
Česká republika i Polsko jednají s USA samostatně. V ČR by měl být umístěn naváděcí X-pásmový radar, zatímco v Polsku baterie 10 interceptorů. Česká republika už s USA Hlavní smlouvu uzavřela, Poláci stále s USA vyjednávají. Přestože jednání mezi Polskem a USA jsou tvrdá a komplikovaná, pro USA je Polsko stále prioritou. Jednotlivé rozpory jsou často spíše odrazem polského vnitropolitického sporu mezi presidentem Kaczinskim a premiérem Tuskem. Obě strany, Polsko i USA, ale věří v brzkou dohodu.
7. Proč není protiraketová obrana raději budována pod záštitou NATO?
NATO v současné době již disponuje omezenými kolektivními prostředky protiraketové obrany. Jedná se však pouze o systémy tzv. typu terminal-phase, které zasahují útočící raketu v závěrečné, sestupové fázi jejího letu a mohou proto pokrýt jen velmi omezenou územní rozlohu – rozmístěné bojové jednotky, strategické objekty apod. (Podrobněji k tématu viz také sekce NATO a Protiraketová obrana.)
Naproti tomu obranný systém samostatně financovaný USA, do jehož rámce spadá i uvažované protiraketové zařízení ve střední Evropě, je typu mid-course: protiraketa systému mid-course zasahuje útočící raketu již ve střední, nejvyšší fázi letu a jedno protiraketové zařízení je tak schopno pokrýt rozsáhlé území. Takový systém ovšem vyžaduje řádově složitější architekturu radarových senzorů než typ terminal-phase.
Evropské státy NATO si již uvědomují nutnost vybudování podobné plošné, technologicky pokročilejší protiraketové obrany i pro vlastní území. Projekt „Protiraketové obrany NATO“ (NATO Missile Defense) je však zatím ve stádiu analýz. Způsob i harmonogram jeho realizace tedy zůstává otázkou složitých politických jednání na mezistátní i vnitrostátní úrovni.
Čelní představitelé USA i NATO se nicméně již veřejně vyjádřili, že předpokládají začlenění případného středoevropského zařízení, vybudovaného na základě bilaterální dohody, do budoucí kolektivní obranné architektury pod záštitou NATO. Než však taková architektura vznikne, může toto zařízení napomoci zaplnit potenciálně vážnou slabinu v obranyschopnosti evropských států.
Uvažované zařízení v ČR by nebylo jediným prvkem tohoto druhu v Evropě, zapojeným do vznikajícího „amerického“ protiraketového projektu. Do projektu jsou již zapojena modernizovaná radarová zařízení americké armády na území Dánska a Velké Británie.
8. Jakým způsobem bude protiraketový systém doplňovat nebo soutěžit s navrhovaným systémem NATO?
Zařízení s antiraketami dlouhého doletu a protiraketový radar ve střední Evropě by poskytly ochranu velké části území NATO proti útoku balistickými raketami středního či dlouhého doletu z Blízkého východu. V této souvislosti by zařízení doplňovalo a rozšířilo jakýkoli budoucí obranný systém NATO.
9. Jaké hrozby jsou s radarem spojeny? Je možné, že se vybudováním radaru protiraketové obrany na českém území zvýší riziko teroristického útoku vůči ČR?
Nepředpokládá se, že by s případným umístěním radaru na území ČR byly spojené nějaké výraznější hrozby, nežli ty, kterým ČR čelí již v tuto chvíli.
Radary a další, daleko větší vojenská zařízení USA, jsou na teritoriu mnoha států Evropy (Německo, Dánsko, Velká Británie atd.). Žádný přímý vztah mezi přítomností amerického vojenského zařízení a rizikem teroristického útoku se dosud neprokázal.
10. Co se stane, pokud ČR nabídku zapojit se do systému protiraketové obrany odmítne?
Americkou nabídku na zapojení ČR do systému protiraketové obrany je třeba vidět pouze jako jedno z možných řešení problému obrany proti zbraním hromadného ničení (ZHN). Pokud by se ČR nakonec rozhodla americkou nabídku nevyužít, nijak by to nevyloučilo budoucí zapojení ČR do jiné varianty řešení.
Neexistence obrany proti hrozbě balistických raket nesoucích ZHN je trvalý problém, o kterém se vede už několik let diskuse na půdě NATO, a to bez ohledu na aktuální americkou nabídku České republice a Polsku.
11. Snese zřízení americké radarové stanice v ČR srovnání s přítomností sovětských vojsk na našem území?
Situace není srovnatelná zejména ze dvou důvodů: Sovětská vojska na našem území byla připravena k vedení útočné války. Systém protiraketové obrany má ryze obranný účel. Není pro nikoho hrozbou. Jedná se o realizaci práva na obranu. Sovětská vojska byla rozmístěna na našem území, aniž by se o tom jakkoli diskutovalo. Americké oslovení ČR je naopak historicky prvním případem, kdy se můžeme o přítomnosti cizího vojenského zařízení svobodně rozhodnout a říci ano, či ne. Navíc se srovnává nesrovnatelné. Americký radar s cca 150člennou obsluhou se nedá srovnávat s přítomností celé armády.
12. Proč USA jednostranně odstoupily od smlouvy o protiraketové obraně uzavřené s bývalým SSSR?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že nešlo o smlouvu o protiraketové obraně, nýbrž o smlouvu o protistrategických řízených střelách (Anti-Ballistic Missile Treaty, ABM), která limitovala možnost obou stran vytvářet obranné prostředky proti strategickým balistickým raketám. USA se rozhodly od této smlouvy v roce 2001 odstoupit, protože smlouva byla zastaralá a poplatná době svého vzniku (1972). Zavazovala pouze USA a SSSR, jimž znemožňovala budovat systémy protiraketové obrany. Takové omezení mělo smysl v době bipolárního rozdělení světa, kdy se vzájemně zaručeným zničením obě velmoci držely v šachu.
Avšak koncem 20. století se raketové technologie rozšířily do států (a to včetně nedemokratických, despotických a agresivních), které ve vlastnictví balistických raket viděly příležitost, jak zvýšit svůj vliv, a neexistence jakékoliv protiraketové obrany (kvůli smlouvě ABM) jim hrála v této politice do karet. USA, aby se mohly proti těmto novým hrozbám bránit, odstoupily od smlouvy ABM a začaly budovat svou vlastní protiraketovou obranu.
Je ale třeba také uvést, že byť s uvedeným odstoupením Rusko zprvu vyjádřilo nesouhlas, své výhrady stáhlo poté, co 24. 5. 2002 s USA podepsalo Společnou deklaraci o nových vztazích mezi USA a Ruskem, v níž jsou i kapitoly věnované spolupráci v boji proti proliferaci a/nebo spolupráci v problematice protiraketové obrany.
13. Několikrát bylo prý Rusko přizváno k projektu protiraketové obrany. Jak by se Rusko mohlo zúčastnit?
Státy NATO již delší dobu spolupracují s Ruskem na projektu protiraketové ochrany bojiště, která se odehrává především prostřednictvím výměny relevantních dat. Koncem dubna pak Spojené státy učinily poměrně vstřícnou nabídku Rusku na participaci v projektu protiraketové obrany. Nabídka se týká možné spolupráce nejen ve výměně dat, ale i v oblasti výzkumu, hodnocení hrozeb apod.
Důvody, proč se Rusko staví k vstřícným nabídkám odmítavě by možná nejlépe vysvětlili zástupci ruské diplomacie a armády. ČR ruské výhrady samozřejmě nebere na lehkou váhu, avšak má občas problém pochopit důvody studenoválečné rétoriky, která je pro rozvoj spolupráce a budování důvěry spíše kontraproduktivní.
14. Jaká je reakce Evropské unie na plánované umístění amerického zařízení v Evropě?
V rámci EU existuje v souvislosti s možným rozmístěním prvků protiraketové obrany na kontinentě určitý konsensus. V mnoha zemích Evropské unie, které jsou také členy NATO, se nicméně rozběhla k otázce protiraketové obrany diskuze a americká iniciativa byla vesměs přijata kladně. |
1. Co to je “systém protiraketové obrany” a koho má chránit?
Spojené státy americké vyvinuly integrovaný rozvrstvený systém chránící proti útokům balistických střel nepřátelských zemí. Agentura protiraketové obrany (Missile Defense Agency, MDA) je americkou vládní výzkumnou institucí odpovědnou za vývoj tohoho systému.
Systém protiraketové obrany se skládá z řady komponentů umístěných po celé zeměkouli – na zemi, na moři i ve vzduchu tak, aby chránil před střelami krátkého až dlouhého doletu, jež ohrožují nejen Spojené státy, ale také Evropu a další spojence a přátele.
Stávající americký systém chrání Spojené státy; USA chtějí přidat místo pro protiraketovou obranu v Evropě, aby se zvýšila obrana Spojených států, ale zároveň i Evropy.
Podrobněji viz sekce “Co je protiraketová obrana”.
2. Je pravda, že protiraketová obrana je defenzivním, tedy obranným prostředkem?
Protiraketová obrana je sekundární, vynucenou a logickou reakcí na primární existenci hrozby raketového napadení, především prostřednictvím balistických raket dalekého dosahu. Na rozdíl od těchto raket je protiraketová obrana prostředkem veskrze obranným a bez těchto ofenzivních prostředků by nedávala smysl a nikdy by nevznikla. Je tedy produktem odvěkého hledání ochrany proti novým zbraním.
Systém protiraketové obrany představuje účinnou obranu nejen proti již existujícím, ale i proti případným nově zaváděným raketovým systémům. Současně má svojí vysokou účinností odrazovat od nákladného vývoje, pořizování a zavádění nových raketových systémů.
3. K čemu radar slouží a proč se tu má postavit?
Radar XBR je radarem diskriminačním. Měl by umět poté, co bude zjištěno vypuštění rakety a dojde k jejímu prvnímu zaměření (to bude úkolem pro satelitní infračervené senzory a pro předsunuté radary) tuto raketu dále sledovat, vypočítat přesně její balistickou křivku, odlišit bojovou hlavici od klamných cílů a všechna tato data předat do řídícího centra, z nějž budou předány vypuštěné protiraketě.
Měl by být umístěn na území ČR jako jeden z komponentů systému protiraketové obrany, který by měl ochránit Evropu před možnými útoky balistickými raketami.
Více v sekci “Zapojení ČR”.
4. Kde ve vojenském újezdu by měl být radar umístěn?
Po technických prohlídkách v polovině roku 2006 se američtí experti rozhodli pro jihozápadní část vojenského újezdu Brdy. Jsou zde vhodné přírodní i infrastrukturní podmínky.
O přesném umístění v rámci újezdu Brdy rozhodla česká strana: na základě doporučení Ministerstva obrany jako nejlepší místo pro případný radar schválila Bezpečnostní rada státu v červenci 2007 tzv. kótu 718. Je to kopec vzdálený cca 2 km od obce Míšov.
5. Dokáže umístění prvků protiraketové obrany ve střední Evropě skutečně ochránit ČR před útokem balistickými raketami?
Ze studií předaných ČR americkými partnery jasně vyplývá, že v případě útoku z oblasti Středního Východu by uvažované zařízení protiraketové obrany ve střední Evropě pokrývalo nejen území USA, ale i většinu Evropy včetně ČR. Předpokládané zařízení je dimenzováno pouze na útok omezeného rozsahu, jaký by bylo možno očekávat právě od nově vyzbrojených rogue states, popř. teroristických nestátních entit. Proti masivnímu útoku, o jakém se uvažovalo ve scénářích studené války, neposkytuje účinnou ochranu.
Otázkou oddělenou od teoretického pokrytí je vlastní technická spolehlivost systému. Systém protiraketové obrany se skládá z mimořádně složitých prvků, jejichž vývoj a testování probíhá současně s jejich rozmisťováním. Jednotlivé prvky tvoří vysoce sofistikovaný celek, jejichž funkčnost je podmíněna funkčností všech ostatních: řídící centra, různé vzájemně se doplňující družicové a pozemní radarové senzory a odpalovací zařízení.
Celý systém se stále nachází v počátečním stádiu budování. Je tedy logické, že se zatím potýká s chybami a nedostatky a zejména v raných fázích byla řada testovacích odpalů neúspěšná. Poslední testy nicméně ukázaly, že systém má potenciál pro postupné zdokonalování. Ministerstvo obrany USA v listopadu 2006 konstatovalo, že posledních 13 letových testů protiraketové obrany bylo úspěšných.
6. Hrozí v případě sestřelení rakety pád úlomků na teritorium ČR?
Interceptor (antiraketa) zasahuje balistickou raketu mimo atmosféru a úlomky při svém pádu k zemi v atmosféře shoří. Na zem dopadne maximálně 5% velmi drobných úlomků, což je zanedbatelné množství.
7. Jak bude zajištěna obrana radaru před útokem, když veškerá sledovací zařízení jsou na ráně 1. útoku, aby byl nepřítel oslepen?
Proti útoku konvenčními zbraněmi ze země nebo ze vzduchu bude radar chráněn českými ozbrojenými silami obdobně jako jakékoliv jiné zařízení podobné důležitosti (např. jaderné elektrárny). Proti útoku balistickými raketami bude chráněn právě tím systémem, v jehož rámci je budován. Konkrétně tedy evropským pilířem protiraketové obrany.
8. O jaký typ radaru půjde a jaká bude jeho funkce?
Viz v sekci “Zapojení ČR”.
9. Co to je „pulzní výkon radaru“ a jak veliký výkon bude mít X-pásmový radar Česku?
Pulsní, případně impulsní, výkon je udáván u impulsních radiolokátorů, kdy radiolokátor nevyzařuje elektromagnetickou energii nepřetržitě, ale v podobě krátkých impulsů. Impulsní činnost vysílače umožňuje hromadit energii z napájecích zdrojů během intervalů mezi impulsy a nahromaděnou energii vyzářit během impulsu. Impulsní výkon je tedy výkon vyzářený radiolokátorem během jediného impulsu. Maximální impulsní výkon možného „českého“ radiolokátoru je 200 kW.
10. Co jsou to postranní smyčky X-pásmového radiolokátoru?
Tzv. ultranízké postranní smyčky uvažovaného radiolokátoru jsou o 40dB slabší (tj. 10 000x slabší) než hlavní smyčka. Klíčem k této technologii, která je použita u konstrukce zvažovaného radiolokátoru, je zmenšená tolerance antény a řízení funkce ozáření apertury, řízení systematických, náhodných a vedlejších chyb při návrhu antény.
Činnost systému potlačení postranních smyček radiolokátoru lze nejlépe v teoretické rovině pochopit vztažením jeho činnosti k činnosti adaptivního procesoru anténní soustavy. U adaptivní soustavy je váhový faktor (fáze a amplituda) aplikován na každý prvek antény, které jsou pak kombinovány ve sčítací síti. Řízením váhových faktorů, kvůli adaptivní smyčce diagramu antény, mohou být generovány nuly v jakémkoliv směru, díky interferometrickému působení daného počtu souborů prvků. Tedy počet nul, které mohou být tvarovány, je roven počtu prvků mínus jedna, což je někdy představováno jako počet stupňů volnosti soustavy.
Stejná činnost adaptivní soustavy může být aplikována na skupiny prvků kombinovaných do subsoustav, což redukuje požadavky na zpracování pro fázované soustavy na rozumnou míru. Tedy, adaptivní soustava antény má potenciál umístění nul anténního diagramu do postranních smyček při udržení diagramu hlavní smyčky.
11. Jak velká bude radarová stanice, kde bude stát a kolik osob se bude podílet na její obsluze?
Rozloha radarové stanice nebyla ještě přesně stanovena. Radar bude umístěn na základně o rozloze několika hektarů. Cena radarové stanice taktéž zatím není známa, náklady na její budování bude ale plně hradit americká strana. Provoz a ochranu stanoviště by zajišťovalo 150 odborníků americké armády.
12. Bude americký systém obrany proti balistickým střelám moci spolupracovat s NATO?
Aliance v současné době zvažuje, jakou má mít protiraketovou obranu s ohledem na potřeby všech svých členů. Spojené státy ctí jak smlouvy a spojenectví, tak společnou obranu Evropy. Více informací viz v sekci “Protiraketová obrana a NATO”.
13. Jak bude vypadat systém velení v rámci spolupráce mezi NATO a USA v případě útoku?
Doba, která by uplynula mezi odpálením rakety a jejím dopadem, by byla velmi krátká. Je proto nutné, aby USA okamžitě reagovaly, a chránily tak území své i svých spojenců. Spojené státy by potom mohly o útoku zpravit své spojence v NATO a společně by naplánovaly vhodnou reakci Aliance.
14. Jaká budou pravidla velení mezi USA a hostitelskými zeměmi (např. Českou republikou) v případě útoku? Tzn. budou USA potřebovat svolení hostitelské země před tím, než vyšlou antiraketu?
Systém protiraketové obrany bude podléhat americkému velení a kontrole. Vzhledem k tomu, že by mezi odpálením nepřátelské rakety a rozhodnutím o vyslání antirakety uplynulo jen několik minut, nebylo by možné, aby USA konzultovaly se svými spojenci obranu hostitelských zemí, Evropy a Spojených států. Způsob informování o provozu základny a radaru je otázkou právě probíhajících jednání a bude uveden ve smlouvě, kterou bude schvalovat Parlament ČR.
15. Jak dlouho bude trvat výstavba radarové základny? Kdy by měla být uvedena do provozu?
V tuto chvíli nelze na otázku přesně odpovědět. Probíhají jednání mezi ČR a USA, které by měly vést ke zpracování návrhů několika mezinárodních smluv upravujících otázky související s případným umístěním radarového stanoviště protiraketové obrany na území ČR. Pokud se podaří dojednat návrhy smluv, budou předloženy ke schválení Parlamentu ČR. Radarová stanice by mohla být uvedena do provozu v roce 2011.
16. Bude radar napájen vlastní elektrárnou s jaderným reaktorem?
Ve spojitosti s radarovou stanicí se nebude budovat žádný nový jaderný reaktor. Stanice bude napojena na běžnou rozvodnou síť a bude mít záložní zdroj energie, jako mají např. běžně nemocnice, významné budovy, vodárny, metro atd. Vše bude záležet na konkrétních parametrech definovaných americkou stranou. Celkový odběr radarového stanoviště ale bude srovnatelný například se spotřebou sportovního areálu.
17. Jaká omezení budou platit v okolí radarového stanoviště?
Radar vyžaduje vytvoření bezletové zóny, která by významně nepřesáhla již existující bezletové zóny nad vojenskými újezdy a nenarušila by letecké koridory. Bezpečná zóna kolem radaru znamená, že v okruhu 13,5 km od radaru není přípustné v leteckých prostředcích transportovat výbušné látky, v okruhu 8,6 km se nesmějí ve vzduchu pohybovat nechráněné osoby (např. rogala) a v okruhu 4,5 km nesmějí létat žádné dopravní prostředky. Po zemi se neautorizované osoby nesmí pohybovat v okruhu 0,5 km. Na území vojenských újezdů však ani v současnosti není legální vstup bez povolení možný.
18. Bude vojenský újezd nadále využíván pro výcvik armády?
Případná výstavba radaru by neohrozila současné využití vojenského újezdu Brdy pro výcvik armády a jiných bezpečnostních složek. Vojenský újezd Brdy by byl využíván jako doposud, a to i jako střelnice pro dělostřelectvo.
19. Bude mít radar vliv na fungování mobilních telefonů, či televizních vysílačů?
Nebude mít žádný vliv. Radar vysílá na zcela odlišné frekvenci, proto nemůže příjem signálu do rádiových a televizních přijímačů či mobilních telefonů rušit.
20. Jak se liší elektromagnetické záření z radaru od záření základnové stanice mobilního operátora?
V obou případech jde o elektromagnetické záření stejné fyzikální podstaty. Liší se především vlnovou délkou: mobilní operátoři vysílají na frekvenci z pásma 900 MHz (megahertz), tedy na vlnové délce 33 centimetrů, případně na frekvenci 1800 MHz (tedy na vlnové délce 17 centimetrů). Dálkový radar vysílá na frekvenci kolem 10 GHz (gigahertz), délka vlny je tedy zhruba 3 cm.
Antény obsluhující mobilní telefony směrují elektromagnetické záření vodorovně nebo mírně směrem dolů, do stran má svazek vln značnou šířku – zabírá zpravidla úhel 60 až 90 stupňů. Radarová anténa vyzařuje velmi úzký (0,18 stupně) svazek, který svírá s vodorovnou rovinou úhel 2 stupně (nebo víc) nahoru. Svazek (paprsek) radarového záření se velmi pomalu rozvírá a nezasáhne při umístění antény na kopci nikde povrch terénu. I v obcích nejbližších radaru bude intenzita záření, které vysílá, nepatrná, mnohem nižší než například intenzita záření od blízkých antén základnových stanic mobilních operátorů.
Mobilní telefon a antény základnových stanic vysílají přerušovaně krátké impulsy, v kterých je kódován přenášený zvuk. Elektromagnetické pole radaru je rovněž sledem impulsů.
Hloubka pronikání tohoto záření do tkáně je u delší vlny větší – přibližně jeden až dva centimetry u frekvence používané pro mobilní telefony a přibližně jeden milimetr u frekvence 10 GHz, a to za předpokladu, že tkáň se ocitne přímo v hlavním paprsku záření. To je v případě případného radaru v Brdech téměř vyloučeno.
21. Jaká bude přístupová zóna pro civilní občany?
Na území případného radarového stanoviště nebudou mít občané volný přístup, stejně jako nemají volný přístup do vojenských zařízení Armády České republiky. Možná lokalita se navíc nachází na území vojenského újezdu, kam je již nyní vstup bez povolení přednostou újezdního úřadu zakázán. Radarové stanoviště by zabíralo jen velmi malou část vojenského újezdu. Na zbytku území vojenského újezdu by platil stejný režim jako doposud.
22. Bude personál radarové základny složen výhradně z Američanů?
Radar je část amerického systému protiraketové obrany, bude tedy obsluhován americkými odborníky. Celkový počet nepřesáhne 250 vojáků a odborníků. Na radarové základně budou přítomni i čeští vojáci, kteří budou provoz základny monitorovat a český důstojník bude přítomen i na velitelství americké protiraketové obrany v Cheyenne Mountains v Coloradu.
23. Jak vysoká, veliká bude bezletová zóna?
Bezletová zóna bude sahat do výšky 13,5 km. Vojenský újezd Brdy již ale bezletovou zónou s neomezenou výškou je, takže se nepředpokládá, že nastanou nějaké změny. |
1. Kdo rozhoduje o tom, zda se Česká republika do protiraketové obrany zapojí, či ne?
Ministerstvo zahraničních věcí vede vyjednávání o případném zapojení ČR do systému a Ministerstvo obrany mu poskytuje potřebnou součinnost. Konečné rozhodnutí o případném zapojení do systému je na vládě ČR a na Parlamentu ČR. Pro přijetí cizích vojáků v ČR, stejně jako pro vyslání českých vojáků do zahraničí, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.
2. V jakých strategických dokumentech se mluví o zapojení ČR do protiraketové obrany?
Ochota jednat o zapojení do systému protiraketové obrany vychází ze záměru vlády ČR připojit se k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu území České republiky, jak to vyplývá z článku 43 Bezpečnostní strategie ČR.
3. Jak fungování uvažovaného protiraketového zařízení ovlivní suverenitu ČR? Kdo rozhoduje o eventuelním odpálení protirakety?
Se zemí či zeměmi, které budou požádány o souhlas s rozmístěním prvků protiraketové obrany, uzavřou Spojené státy „Dohodu o protiraketové obraně“. Z právního hlediska se americké vojenské zařízení bude řídit dohodou NATO o statutu sil (Status of Forces Agreement, SOFA), která bude dodatkem „bilateralizována“(Co je NATO SOFA?- odkaz na army.cz) V případě, že by prvky americké protiraketové obrany měly být umístěny v ČR, by obě tyto smlouvy (bilateralizovanou SOFA i Dohodu o protiraketové obraně) s ohledem na čl. 49 Ústavy ČR musely schválit obě komory Parlamentu ČR a ratifikovat prezident republiky (tzn. jde o tzv. prezidentské smlouvy). Implementační smlouvy zabývající se technickými a operačními záležitostmi by naproti tomu mohly mít rezortní, resp. vládní povahu. Tyto smlouvy by již nemusely být schváleny Parlamentem.
Americká strana by v rámci žádné z výše uvedených smluv nezískala tzv. exteritorialitu, tj. vynětí z územní výsosti přijímajícího státu. Vojenský i civilní personál zařízení by v souladu s 2. článkem SOFA měl povinnost dodržovat právní řád hostitelské země. V případě, že člen personálu poruší zákon v přímé souvislosti s výkonem služby, nicméně náleží jurisdikce nad případem vysílajícímu státu.
O odpálení protirakety rozhodne vrchní velitel armády Spojených států či jím pověřená osoba. Představitelé země, kde bude zařízení umístěno, budou mít k dispozici on-line informace o útočící raketě i protiraketě a vedení státu bude o odpálení protirakety včas informováno. Složitější rozhodovací mechanismus není prakticky možný: hypotetická útočná střela z Íránu by dorazila do Prahy za pouhých 15 minut, do Londýna za 18 minut a do Washingtonu za necelých 30 minut. O odpálení protirakety, má-li být účinné, tak musí být rozhodnuto do několika málo minut.
4. Jaký by byl právní status zařízení ve vztahu k českým zákonům?
Hostitelská země by na základě suverénní moci dala povolení ke stavbě, údržbě a chodu zařízení na svém území. Oblast, ve které by zařízení stálo, by zůstala suverénním územím hostitelské země. V souladu s článkem II Dohody o statutu vojsk v rámci NATO (NATO Status of Forces Agreement, SOFA) je povinností členů cizího vojska, civilistů a jejich příbuzných respektovat zákony hostitelské země, která se právně nazývá “přijímající země”.
5. Jak bude řešeno porušení našich zákonů cizími vojáky?
Cizí vojáci, kteří poruší české zákony mimo výkon své služby budou za své činy odpovědni podle českého práva.
6. Jaký přístup budou mít na základnu oficiální zástupci České republiky, aby zde vyšetřili potenciální přestupky proti zákonu?
V souladu s článkem VII, paragrafu 4 ujednání SOFA si budou hostitelský a vysílající stát vzájemně asistovat při zatýkání členů vojska, civilistů a jejich příbuzných vysílajícího státu v přijímajícím státu a budou si vzájemně asistovat při všech nezbytných krocích vyšetřování. |
